Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

                                                                SKLÍPKANI                                                                              

 
 
Stavba těla

Tělo sklípkanů se dělí na dvě části, hlavohruď a zadeček. Mají osm nohou, díky nimž se mohou rychle pohybovat. Převážně u sklípkanů čeledi Theraphosidaese na spodní straně chodidla nacházejí zvláštní chloupky, které jsou na konci rozštěpeny do mikroskopických chloupků. To jim umožňuje se pohybovat i po hladkých plochách, například šplhat po skle. Na hlavohrudi se nacházejí klepítka (chelicery), pomocí nichž kořist usmrtí vstříknutím jedu. Chelicery jsou tzv. ortognátně orientovány tzn., že se chelicery otevírají podélně s osou pavoukova těla. Vedle klepítek mají ještě makadla, která slouží k opoře při běhu a k rozmnožování. Na konci těchto makadel mají samečci tzv. samčí bulby, ve kterých samci přenáší sperma, když hledají samici a chtějí se s ní spářit. Na zadečku se nacházejí čtyři snovací bradavky, pomocí nichž mohou tkát pavučiny. Sklípkani netkají sítě, pavučinu používají například při rozmnožování, k vytvoření kokonu nebo při svlékání. Dále mají mnozí sklípkani na zadečku žahavé chloupky, které slouží k obraně.

 

Způsob života

Sklípkani se dělí podle způsobu života na stromové, zemní a podzemní druhy.

Stromoví sklípkani

Žijí hlavně v pralesích, kde přebývají v korunách stromů, kde si také stavějí hnízda.

Zemní sklípkani

Skrývají se v úkrytech na zemi, například pod kameny čí kousky dřeva, a opouští je při hledání potravy.

Podzemní sklípkani

Žijí ve zvláštních chodbičkách tvaru trubice, jež jsou vystlány pavučinou. Samičky těchto druhů tráví skoro celý život v úkrytu a živí se hmyzem, který se ocitne v blízkosti vchodu do jejich nory.

 

Potrava

Menší, převážně pouštní, druhy se živí hmyzem či jinými pavoukovci. Větší druhy loví hmyz, ale také ještěrky, malé hady, hlodavce, stromové druhy také ptačí mláďata. Sklípkan probodne svou kořist klepítky a vstřikne do těla jed, čímž ji ochromí. Kořist sežere tak, že ji do těla vstříkne trávící enzymy a pozře již rozloženou potravu v tekutém stavu.

 

Obrana

Sklípkani mají několik obraných taktik.

Obranné postavení s kousnutím

Většina sklípkanů používá k obraně právě tuto metodu. Nejdříve zaujme obranné postavení - vzpřímí hlavohruď a roztáhne klepítka. Pokud toto nepřítele neodradí, bleskurychle se na něj vrhne a silně jej udeří. Pokud ani toto nezapůsobí, vrhne se na nepřítele po druhé a tentokrát již s jedovatým kousnutím. Pro člověka je kousnutí sice velmi bolestivé, ale ne smrtelně nebezpečné.Nejnebezpenější jsou rody z Asie a Afriky.Ty jsou zdraví nebezpené.Ostatní sklípkani mají jed neškodný.

Uvolnění žahavých chloupků

Tento způsob obrany mají většinou jen sklípkani z Ameriky. Pokud je pavouk v nebezpečí, nastaví proti útočníkovi zadeček a rychlými pohyby nohy vrhá chloupky proti nepříteli. Tyto chloupky způsobují svědění a pálení, a obnovují se při dalším svleku.

Ostřikování výkaly

Při tomto druhu obrany pavouk nadzvedne zadeček a ostříkne útočníka proudem trusu. Tuto taktiku však požívají jen zřídka.

 

Zajímavosti

Největším sklípkanem je Theraphosa blondi,  

   

              Theraphosa blondi
     samice požírá malého potkana               Theraphosa blondi L2                       Theraphosa blondi

 

který má tělo dlouhé 12 cm a rozpětí nohou dosahuje až 30 cm.

Ve střední Evropě žijí jen tři druhy pavouků, kteří jsou blízkýmy příbuznýmy sklípkanů(Patří do stejného podřádu). Jsou to sklípkánci rodu Atypus patřící do čeledi Atypidae.

Samičky některých druhů se mohou dožít až 20 let. Samci sklípkanů se obvykle dožívají okolo dvou až tří let po dosažení pohlavní dospělosti.

 

 

 

Použita literatura Sklípkani a Wikipedie.

TOPlist